Choked by own Vomits / Močový Khameni tour 2014

Jednoho dne si takhle jdu na hajzl, a co to nespatřím za mísou. Hle, hromádka hajzlpapíru hustě popsaná neviditelným písmem. Vzal jsem to do ruky, sednul na trůn… a začal číst…

Píše se pátek 8. Srpna 2014 s Pavlem a Fílou přijíždíme do Ústí ke zkušebně. Auto narvaný taškama a chlastem. Po chvíli doráží místní skvadra Močový Khameni, probíhá hustá pozdravovačka a jdeme pomalu tahat krámy do auta. Následně odklizení vozidla do bezpečné zóny, startovní čupr foto a skáčeme do auta. Oproti původnímu plánu jedeme 7 (no spíš 6) místným osobákem a táhneme za sebou popelnici plnou strun, lamp, činelů, ponožek, sodovky a jednich trenýrek. Všichni mají úsměv na tváři a v hlavách se honí kam že to všude jedeme. Co nás čeká. Čupr dovolená… totálná očista… Prvním cílem je Leipzig v sousedním Německu. Po nedlouhé cestě nacházíme vrata s plakáty Choked by own vomits…“in vein of Rompeprop, Fleshless…“, tak jsme se hned pobavili. Zjišťujeme, že se jedná o squot – KarhHelga zvaný, na jakém si Boneyardu… okolo různé vraky aut, maringotky a podobně. Nikomu to náladu nekazí a zdravíme se s typama z Errorizer, pak občerstevní… následné seznámení s vnitřními prostory. Pro spaní, už dopředu, raději místo možné ubytovny volíme spaní na podiu a v autě. No a pak čekání na hodinu H, kdy budou lidi a spustí se šrumec, takže jdeme provětrat přiložené basy piva. Hráli Errorizer, zvuk gut, plac se taky postupně příjemně zaplnil a z basy taky něco ubylo. Následně čoko… přizvučujeme kopák a virbl a zvuk je ještě lepší. Následně legenda Močový Khameni. Pohodová akce, pokračuje se klasicky… kalenim a kecánim o všech možnejch kravinách až někdy jdeme spát. Myslím, že to bylo mezi 3-4.

party hic

Ráno probíračka okolo 7, váhání kam se stolicí… hajzly byly stylový. Očista úst, kontrola cajků a valíme dál. Vysrat se na benzínu. Dnes máme docela dlouhý přejezd do Holandska, Leeuwardenu. V autě pohoda. Cesta odsejpá. Náhle se krajina mění v rovnou desku a začínají se množit různé potoky, říčky a kanály. Stromy v lesích vysázené v přesných lajnách. Ve městě samozřejmě spousta cyklistů, zřejmě nesmrtelných cyklistů. U nás by s tímto stylem jízdy přežili tak půl hodiny. Valí to a moc neřeší, jestli jede auto nebo jde chodec :-D. Klubík nacházíme celkem v pohodě díky navigaci. Vyházíme cajky, pořešíme parkování, které ve velkých městech není úplně jednoduché, a následně využíváme sprchy. Jelikož se jaksi v autě nelenilo je nálada celkem veselá. Upřímně, bál jsem se položit sprcháč na stůl, aby ho někdo nevychlastal. :-D Po dlouhé cestě jsme docela unavení, ale jdeme se podívat po městě. Než se setmí. Dnešní specifikum je že hrajeme někdy ve 3 ráno :-D. tak si jdeme po návratu do klubu ještě na chvíli lehnout, tak 1-2 hoďky. Takže po probuzení jsme docela mimo. Snažíme se dát trochu do kupy. Vzhledem k okolnostem… to nebylo nejlepší vystoupení :-D a lidí ubývalo s tím, jak se blížilo ráno. Postupně odpadáme, a zas je chvíli klid.

narušitelia kaviarenskej pohody

Probíračko asi okolo 10 a pokračujeme do Amsterodamu. Ještě víc kol. Ellen, slečna co nám pomáhala, nás lehce provede po městě. Část odvezla autem a já s Káďou dáváme projížďku tramvají. Spicha máme na tom největšim centru všeho ve městě. Pak samozřejmě směřujeme k Red Light District. Různé focení, návštěva muzea sýrů s ochutnávkami… paráda ;). A pak zpět pro auto a ostatní jdou pěšmo ke klubu. Tam těžký problém jak zaparkovat, tak vše vyházíme na chodník a asi hodinu hledáme parkování. Pak nějaký pivko v klubu. Další kapela co tu bude hrát, snad ze Švédska… že hráli na brutal assaultu. Dnes startujou Močáci, pak Čoko a nakonec ten heavy brutal ;). Bohužel po dohrání balíme krám a pokračujeme na trajekt. Najíždíme v 6 ráno. Do přístavu přijíždíme v předstihu a řadíme do přidělené lajny a čekáme, kdy začnou pouštět na palubu.

Už svítá, jsme na lodi, pomalu odrážíme od břehu. Většina usíná v křeslech a podobně. Snaha něco fotit byla mařena fest zasranými okny. Cestou je hodinový časový posun v náš prospěch. Jedeme asi hodinu a blížíme se ke břehům země vysněné. Dover. Sjíždíme a přelaďujeme „rádio“ na jízdu po levé straně. Pochvala pro šoféry, za celou cestu nebyl žádný problém či kiks. Jelikož jsem ukecal kluky, tak měníme směr na Salisbury, kde je nedaleko Stonehenge. Za nějakou tu hodinu dorážíme. Jelikož jsme docela hladový, tak hledáme nějakou rozumnou restauračku. Zjišťujeme, že většinou otvírají až cca za hodinu. A při té procházce městem objevujeme hodně hustou katedrálu. Pak návrat k žrádelnám a nakonec vítězí číňani. Docela pohoda, samoobslužná jídelna, kde bylo možný ochutnat v podstatě vše… takže jsme se pěkně zdlábli až někdo ucpal hajzl…. A jedno či dvě pivečka k tomu. Po krátkém oddechu návrat do auta a směr Stonehange. Cestou potkáváme pole…lány prasat. A trochu bloudíme, protože nebylo možné se otočit zpět, tak celý okruh až do vsi objíždíme asi 2x. Konečně přijíždíme na parkoviště a vstup k oněm kamenům, pak po chvíli začíná pršet, lidí jako sraček a ještě cca 2km k samotným kamenům. Vlez patnáct liber. Takže volíme srát na to a frčíme do Londýna.

V Londíně valíme vysadit Džízra ke slečně, dáváme kafčo a pak směr Martin´s home, kde budeme ubytovaný 2 noci. Čas cca něco mezi 6. a 7. Ujedeme asi 1-2km a jsme zabředlý v brutální zácpě. Ve finále jedeme zbylých 15km k ubytovateli asi 3 a půl hodiny, takže přijíždíme za tmy cca v 10 hodin. Vyložíme cajky, návštěva sprchy… pokec, pokal a docela prdel. Rozjíždí se pěkné mejdlíčko. S Martinem tu bydlí prý asi 7 bab, takže má pohodu :-D. No pak večer sedíme v kuchyni a jedna si pro něco přijde do ledničky, tu otevře, během 3 vteřin zavře a odejde. Místností se rozléhá hnilobný smrad jak blázen. Vokna nestíhají větrat. My se dusíme… no masakr. Martinovi pouštíme Vesničko má středisková a docela se natlemíme. Martin prej…, Otik…, že prej…, no že prej vypadá jak Řiťák a v ruce drží leták s naším DVD. Po čase jdeme spát, konečně se od pátku pořádně vyspíme a víc jak 3 hodiny.

hoši a karlový most po tunningu

Spíme trochu déle a po desátý valíme do čupr restaurace „Belveder“, kde necháváme auto a nemusíme zase platit za parkování. Pak vyrážíme na čumenou do města. Cíle jsou Tower Bridge, Big Ben a další klasiky. Zakupujeme kartičky do metra, resp. MHD :-D. Ujedeme pár stanic, řidič to docela pere, vagony jsou docela nízké, až by jeden vzal hlavou o strop. Vylézáme z metra a obcházíme historickou pevnost Tower. Po chvilce přicházíme k Tower Bridge. Úžasná stavba. Fotíme se u ní ze všech stran :-D až dojdeme na druhý břeh, po kterém pokračujeme směrem k Big Benu. Je to možná 3-4km…(hrubý odhad alkoholika), cestou fotíme vše možné i nemožné. Potkáváme bitevní loď z 2. Světové války- křižník Belfast a užíváme pohledů na řeku a celkově na město. Mimochodem, máme pěkné! Slunečné! Počasí! S občasným mráčkem! Někde pod nějakým mostem, snad železničním, navštěvujeme tržnici s občerstvením a dáváme něco jako oběd. Cestou dál potkáváme Shakespearovo divadlo, mega vyhlídkové kolo, různé umělce, stánky a lidí všude jak sraček. Big Ben už je vidět z dálky a hned na něj navazuje Parlament (Westminsterský Palác). Též úžasná až neuvěřitelná stavba. Následně procházíme parkem a míříme k Bakinghamskému paláci. Z kterého pokračujeme na Trafalgar square. Koukáme, že hodina docela pokročila, domluva zní: Balíme to „home“. No, cestou zjišťujeme, že je všude těch sr…. teda lidí ještě víc. Vlézt do metra nemožné, ulice skoro ucpané, tak se prodíráme na bus. Doprava jest hustá. Dovalíme na Nothing Hill, kde dáme pivko, jídlo, návštěva krámku s deskami a cestou k ubytování nákup sváči. Příjezd opět okolo 10. Tak to vybalujeme a startujeme. Většina zjišťuje, že si místo piva koupila cider. Bylo to nejsilnější „pivo“ co měli. 5%. To v holanďanu byli 8-9%. To byla jiná palba. No dnes to balíme o chvilku dřív. Možná. …já nevím. Střih. Další den.

obeti jogurtovej kultury smrti

No tak jsme vstali. Nečekaný, že? A přichází hromadění odpadků v popelnici, balení věcí na káru. Tě-péro, na viděnou v pátek. Kormidlo směr Liverpool. Nebo Litrpool? Cestou Pavel svádí řidiče na jakési „fichtl muzeum“, ja. National Motorcycle Museum v Birminghamu. Pavel jde dovnitř, ostatní čumíme na parkovišti a davají piknik. Pak se vrátí, že jako prej motorek fakt fejst, ale že má jen 150 fotek. Přijíždíme do Liverpoolu, nacházíme Pizzerku, kde se v zadní části koncertuje a jsme u cíle. Hned od příjezdu se nad městem tyčí brutální „rudej barák“. Liverpoolská katedrála, největší katedrála v UK, údajně 5. Největší na zemi. Masakr. Je jasný, že se tam ráno půjdeme podívat. Seznamujeme se s místem a lidma. Vybalujeme cajky a distro. Na programu asi 7 kapel na cca 3,5 hodiny. Hrací doby od 5 do ca 20 min. A 30 pro naše ansámbly. Jsme teda trošku nervózní, jestli si stihneme vůbec zahrát. Přístup trochu ve stylu „času dost“. Kytarové bedny ještě nikde. Tak to trochu korigujeme a vše dobře dopadá. Jen kytarová bedna jen jedna. Tak že to píchnu do PA. No hrůza, jak z hodně krutýho elektrogore. Tak nakonec beru basovou bednu a Fíla píchne basu do PA. Což znělo mnohem přijatelněji. Akce dobrá, zvuk taky celkem cajk a opět se prodávají nosiče. Hmm…bohužel tu všude v 11 zavírají. Tak musíme vypadnout. Věci necháváme v klubu s tim, že je vyzvedneme odpoledne. Dojdeme k Mathewovi. Lehkej pokec, přípitek a následně obsazení gaučů podlahy podobně a.

továreň ny výrobu Manžestrových nohavíc

Ráno pěkné. Pohoda. Akorát Pavla při čištění zubů málem poblil Nick, když kolem něj mazal, drže si ústa, k míse konat dílo zkázy. Huáíááá. Nick (pořadatel… trochu ve svém světě ale v pohodě týpek) jde do města s námi, Mathew jde v košilce do práce. Jo, von je vlastně čtvrtek. Tak to jó. To sedí. Po chvíli přicházíme ke katedrále. Mazec. To taky sedí. Pro mě největší zážitek z vejletu. Spíš to vypadalo jak sídlo z diabla. Akorát otvírají, tak jdeme dovnitř. Strop vysokej jako debil, jak by řekl Fíla. Prostě silnej zážitek. Je možné navštívit věž, tak bereme vstupenky, jdeme k výtahu a ještě jednomu výtahu a schodům a ještě dalším schodům, až jsme na hlavní věži této stavby. Vidíme snad celé město. Dobré počasí a parádní výhled. Pak pokračujeme na žrádlo. A u občerstvení naproti je hustej billboard, „We want beer“ (že by fotka z USA z období prohibice?), takže se s nim pak prostě musíme vyfotit. To taky sedí. Nick opět vrhá za rohem, resp. hned u prosklené stěny zmíněného občerstvení. Tak různě procházíme městem, stavíme se v klubu kde byl první koncert The Beatles, The Cavern club a hned přes ulici je The Cavern pub. Do klubu se jde pár pater pod zem. Takové trochu katakomby s klenutím a ve třech propojených řadách a bar. Nick mě ještě informuje, že je nedaleko studio, kde se nahrávalo 1. Demo Carcass. Pomalu směřujeme do přístavu. Kde jsou další husté budovy a lodě. Kupujeme nějakej ten suvenýr a pomalu se vracíme k autu. A nad městem se stále tyčí rudá katedrála. Pokračujeme směr Leeds. Cestou pro Džízra a Fílu povinná zastávka v Manchesteru. Na stadionu ďáblů - Old Traford. Poté pokračujeme do Leedsu. Nacházíme klub. Resp. Fajnová hospoda v přízemí a nahoře v patře se hrálo. Byl tam pak sice hic jak blázen. Ale zvuk byl paráda a lidi taky. Teda tady jelo větší pogo. Všichni propoceni jak blázen. Váleli se po zemi i pomalu po stropě. Robí se nějakej obchod a opět v 11 zavíračka. Tak balíme cajky a dáváme se směrem ubytování. Cestou nákup „sváči“. Tady už měli alespoň 6,5% pivo, teda skoro to spíš vypadalo jak flaška nějaké whisky. No pak pokec, čumění na bednu… nějakej brutální seriál. Koupelna, pivo a pomalu nocleh.

Keták robí fekáál

Ráno si Pavel opět čistí zuby v koupelně a náhle se otevřou dveře a v ni Matthew resp. „Burn-it“ a rukou naznačuje, že se potřebuje jít nutně vyblejt. :-D. Huuáííááááeee. Dílo zkázy - part two. Dnes se vracíme do Londýna, na Chimpy fest.

Jeli jsme rovnou, abychom to tam trochu omrkli a poslechli nějaké kapelky. Hvězdný dodatek PISSandSHIT-323666-2014: Jelikož jako správný husťáci s sebou vezeme každý alespoň jednu konzervu fazolí, či Trenčanský jemný párek s fazolí, tak cestou hecuji posádku, abychom zastavili na nejvíc čupr fazolovej piknik pod sluncem. Jenže. Idilická představa odpočívadla se stolem a lavičkami na trávníčku se záhy mění na hnusné parkoviště, kde je kousek trávy, okolo jezdí auta a autobusy plné turistů, ale především máte pocit jako byste z nějakého nosem zachytitelného důvodu byli na několik let nemytých, nespláchnutých hajzlech v jakémsi pajzlu. No prostě boží!!! Tak to radši moc neprotahujeme a valíme dál do Londýna. Zde nacházíme docela velkej klub, lidi se slejzají, dáváme nějaký pivka, vyndáváme distro. Pak se objevujou chalani ze SPASM, takže se kecá. Pomalu se blížil náš čas. Českého zájezdu s vozejkem plnym krámů. První jdou Močáci, docela slušný zvuk a lidem se to líbi. Pak Čokovoko. Když hrajem, tak tam zvukař řeší zmatek v kabelech či co a trošku nám to kurví. Ale sereme na to a pereme to tam dál. Pak ve víru boje trhám strunu na cucky a není čas ji měnit. Takže dohrávame s jednou kytarou. Pětadvacet minut uteče rychle jak chcanky do mušle a vrchol tour je koncertně za námi. Takže se může kalit a tak se tam poflakovat :-D. Nějaký kšeft se též robí. Byla tu zajímavě umístěna výdejna jídla, hned vedle podia. Asi jsme vydrželi až do konce a pak valíme na čupr ubytovnu. Provozují ji vietnamci a jsou to pokoje s trojpatrovými palandami pro patnáct lidí. Dokážete si po ránu představit ten vzdoušek :-D :-D :-ú. Prostě žrádlo…

Močúvkári

Smrdutý budíček a jdeme na snídani do bufáče pro hosty. Pak nakládačka cajků a valíme směrem k trajektu. Cestou zastavíme na nějaké žraso a zkoušíme v přístavu, jestli by nás nemohli vzít nějakou dřívější lodí. Vypadalo to nadějně… a pak prd. Díky vozejku jsme se nikam nevešli. Celkový přejezd z Londýna do Ostende vycházel, že tam přijedeme před devátou hodinou a v 10 to musí končit. Takový dost tiptop. Momentálně to znamená, že máme ještě asi hodinu, tak se chceme podívat na hustej asi zámek na bílých, křídových útesech. Cesta dosti komplikovaná, tak nakonec netrefíme cestu k zámku ani na vyhlídku z útesů, kurva! Ale za to jsme našli křoví a kopřivy! Pak na trajekt a jede se dál. Během plavby musím ještě vyměnit strunu, abych měl na co odehrát večerní poslední koncert. Když otevřu kufr, zjišťuji, že jsem přerval rovnou dvě struny. To se mi povedlo poprvé. Ostatní prozkoumávají „člun“ zevnitř i z venku. Je parádní počasí a na tomto trajektu bylo možný vyjít na palubu, slunit se a trochu se pokochat mořem. Parádní zpestření. Procházíme loď sem tam a prostě zabíjíme čas, než připlujeme do přístavu. Tam se tlačíme, abysme vyjeli co nejdřív a mohli to rvát směrem Oostende. V autě bylo poměrně ticho a všichni koukali na čas a zbývající kilometry v navigaci. Pak že si pustíme magič. Tak jo. A když začala hlásit navigace, tak jsme hovno rozuměli a minuli sjezd. Přepočtená trasa ukazovala naštěstí jen dvě minuty navíc.

ked sa minú prachy

 Přijíždíme do města, na pobřeží, nalézáme ulici, ale nedaří se najít klub. Pak si voláme, až se nacházíme. Rychlá vykládka rovnou na „podium“ a startuje se :-D. Močo, pak Čoko, pak pivo. Bohužel opět problém s parkováním, takže se u klubu může stát, jen po dobu koncertu. Vidím, jak si našeho auta všímají četníci a jdu se s nimi domluvit. Snažím se to okecat, že jsme akorát skončili a že začínáme nakládat. Naštěstí byl četník v cajku a domluva jest: máte deset minut, pak to přijedeme zkontrolovat. Nooo opět fofr naložení krámu a mažeme domu k Wimovi, kde chrápeme. Cestou zjišťujeme, že skoro nemáme benzín, tak rychle hledáme pumpu, než nám to chcípne a bereme asi plnou. Wim, řízek jak sviňa, od jeho kámoše jsme vyfasovali parádní vegežraso a u Wima čupr pohoštění strong beers. Samý velký ráže. Okolo 6-9%. Někdo z rodiny dělá v pivovaru, tak to má docela zmáklé, vyzná se a sbírá různé pulitry atp. No po těchto pivech je to teda rychlejšíííííí :-D dáváme foto a pak postupně odpadáme. S Dušanem udržujeme oheň asi do 5 ráno a jdeme spát. Během toho jsme vysáli skoro celou lednici. Příjemný budíček přichází již v 6!!! Kdy jsme ještě na cáry. Snažíme se co nejdříve odjet, abysme dojeli za světla domu. Poslední cesta z Oostende do ústí vychází asi na 9 hodin. Naštěstí mě pilné „hlídání ohně“ přineslo to, že jsem na několik hodin vytuhl v autě, takže mi to uteklo rychleji. Škoda, že jsme se nemohli zdržet, bytovky byli přímo u pobřeží a mezi domy bylo vidět moře. Do Ústí jsme přijeli cca 6-7 hodina večer. Rozdělujeme cajky z káry a přespolní pokračujeme dále domů.

málo muziky za ešte menej peňazí

Následně nás čeká postupný návrat do reality… a smíření se s tím, že už je to opravdu, ale opravdu za námi. Tendence mluvit english se pomalu vytrácí, člověk střízliví :-D a zapadá do kolejí „všedního“ života.“

PS: Během výletu se najelo asi 4100km. Což s porovnání s cestou do Kyjeva – 3000km, není až tak šílený. Je až k neuvěření, že v podstatě žádný technický ani jiný problém cestou nenastal, vše proběhlo v pohodě, sestava pohodová. Jediné setkání s policií bylo v Oostende a to nám akorát pomohlo k rychlejšímu naložení a odjezdu :-D. Kéž by takto proběhli všechny další výlety.